Odpad z plechových a hliníkových obalů má minimální přímý dopad na životní prostředí. Obecně neuvolňují žádné škodlivé chemické látky ani nezpůsobují vážné škody rostlinám a živočichům. Hliníkové a kovové obaly jsou v tomto ohledu jednoznačně lepší volbou.
Množství vzniklého obalového odpadu neustále roste a v současné době dosahuje v EU závratné roční hodnoty 167 kg na obyvatele [6].
Podíl recyklovaného obalového materiálu (Zdroj: EUROSTAT )
Dvěma běžnými formami obalového odpadu jsou plasty, které tvoří 19 % celkového odpadu, a kovy (převážně pocínovaný plech a hliník), které tvoří 5 % celkového odpadu [1].
Při porovnávání obalových odpadů z plastů a kovů je nutné analyzovat každý z nich od kolébky po hrob. Jak plasty, tak kovy mohou mít negativní vliv na životní prostředí, ale po důkladném přezkoumání obou je jasné, která volba je udržitelnější.
Dopady výroby obalů na životní prostředí
Plasty používané v obalech jsou běžně typy polyethylenu, jako je polyethylen tetrafalát (PET) a polyethylen vysoké hustoty (HDPE). Vyrábějí se z ropy energeticky náročným procesem známým jako polymerace. Polymerace je spojování mnoha malých molekul do velkých řetězců molekul.
Ropa se používá přímo k výrobě plastů a jako fosilní palivo k pohonu výrobního procesu. Fosilní paliva uvolňují skleníkové plyny, které způsobují změnu klimatu. Kromě toho je ropa omezeným zdrojem, který podle předpovědí vědců během příštích několika set let z velké části vyčerpáme. I když má výroba plastů některé velmi negativní výrobní nároky, ve srovnání s výrobou plechových a hliníkových obalů spotřebuje jen zlomek energie.
Hliník je kov, který se přirozeně nachází na Zemi a tvoří 8 % zemské kůry. Problémem je, že hliník se vždy nachází jako ruda, což znamená, že se nachází v kombinaci s jinými sloučeninami. Aby se hliník oddělil od ostatních sloučenin, musí se extrahovat pomocí energeticky velmi náročného procesu. Energie pro tento proces se obvykle vytváří spalováním fosilních paliv [2].
Při porovnání výrobních procesů se zjistilo, že 1 kg polyethylenových plastů vyprodukuje přibližně 4 kg CO2 a 1 kg hliníku 10,63 kg CO2 [3]. Pouze na základě výrobního procesu se plast jeví jako ekologicky udržitelnější volba.
Přímé dopady obalových odpadů na životní prostředí
Od 50. let 20. století lidé vyprodukovali více než 9 miliard tun plastového odpadu, který se dostal do našich oceánů, řek a přírodních oblastí. Některé z těchto plastů uvolňují do vody a na souši chemické látky, které vedou k vážným zdravotním problémům, jako je rakovina. Kromě toho mnoho živočichů náhodně konzumuje plasty, které ucpávají jejich trávicí trakt a vedou k jejich smrti [4]. Plasty ohrožují dokonce i rostliny. Při rozkladu některých plastů v půdě se z nich uvolňují chemické látky, jako je bisfenol A (BPA), které ničí přirozené mikroorganismy, jež rostliny potřebují k přežití [5].
To jsou jen některé z běžných problémů spojených s plastovými obaly.Jak již víme, oba tyto obalové materiály mohou mít negativní dopad na životní prostředí, pokud nejsou správně zlikvidovány. Jedním z hlavních problémů každého z těchto materiálů je, že jejich rozklad v přírodních podmínkách trvá velmi dlouho. Plast se rozkládá více než 400 let a cín a hliník 50 až 200 let [8]. Protože rozklad těchto materiálů trvá tak dlouho, na skládkách a v ekosystémech se jich časem hromadí stále více. Jak již bylo řečeno, plast se rozkládá více než dvakrát déle než hliník a cín.
Odpadní plech a hliníkové obaly mají minimální přímé dopady na životní prostředí kromě toho, že zabírají místo na skládkách a jsou nevzhledné. Obecně neuvolňují žádné škodlivé chemické látky ani nezpůsobují vážné škody rostlinám a živočichům. Hliníkové a plechové obaly jsou v tomto ohledu jednoznačně lepší volbou.
Recyklace obalového odpadu
Abychom nakonec určili, která forma obalového materiálu je udržitelnější, musíme vzít v úvahu proces recyklace obou.
Spotřeba plastů za posledních 50 let prudce vzrostla, ale jejich recyklace sotva drží krok. V současné době se recykluje pouze 9 % všech plastů. To je velmi málo, když si uvědomíme, že jen ve Spojených státech je více než 13 milionů tun plastového obalového odpadu [9].
Jednou z hlavních překážek recyklace plastů je její obtížnost. Existuje více druhů plastů a všechny se musí oddělovat a recyklovat různými způsoby a v různých recyklačních centrech. Navíc ne všechny plasty je vůbec možné recyklovat, protože obsahují karcinogenní látky a při jejich tavení se mohou uvolňovat těkavé organické sloučeniny.
Na druhou stranu je recyklace pocínovaného plechu a hliníku mnohem snazší. Oba jsou kovové, takže plechové a hliníkové obaly lze z odpadních toků a skládek odstranit pomocí velkých magnetů. Z tohoto důvodu míra recyklace v posledních několika letech prudce vzrostla a v roce 2009 činila míra recyklace cínu a hliníku v EU 72 % [6].
Recyklací cínu a hliníku se z jejich rud vytěží méně nového kovu. Tím se snižuje množství energie, které se ročně spotřebuje na výrobu hliníkových a cínových obalů. Díky tomuto velkému úsilí o recyklaci je množství CO2, které vzniká při výrobě, pouze 1/3 toho, co by vzniklo, kdyby se neustále těžila nová ruda [2].
Při zvážení životního cyklu obou typů obalových materiálů je zřejmé, že pocínovaný plech a hliník je ekologičtější volbou. Svět se v současné době potýká s poměrně velkým množstvím ekologických problémů, od silnějších povětrnostních jevů až po zvyšování hladiny moří. Jedná se o globální problémy, které se týkají všech lidí, a proto je naší povinností snažit se s nimi bojovat. Drobná každodenní rozhodnutí, která děláme, mají vliv na naši budoucnost. I taková věc, jako je výběr hliníkových obalů, pomáhá vytvořit udržitelný svět pro naše budoucí generace.
Odkazy
[1] http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Packaging_waste_statistics
[2] Pongrácz, Eva. (2007). The Environmental Impacts of Packaging. Environmentally Conscious Materials and Chemicals Processing. 237 - 278. 10.1002/9780470168219.ch9.
[3] Bio Intelligence Service, GHK (2006). Annex 7. A study to examine the benefits of the End of Life Vehicles Directive and the costs and benefits of a revision of the 2015 targets for recycling, re-use and recovery under the ELV Directive. Report prepared for European Commission Environment Directorate-General.
[4] Plastic waste in the marine environment: A review of sources, occurrence and effects, Science of The Total Environment, Volumes 566–567, 2016, Pages 333-349, ISSN 0048-9697, https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2016.05.084.
[5] Darcie D Seachrist, Kristen W. Bonk, Shuk-Mei Ho, Gail S. Prins, Ana M. Soto, Ruth A. Keri, Reprod Toxicol. Author manuscript; available in PMC 2017 Jan 1., Published in final edited form as: Reprod Toxicol. 2016 Jan; 59: 167–182. Published online 2015 Oct 19. doi: 10.1016/j.reprotox.2015.09.006
[6] http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Packaging_waste_statistics
[7] http://steelforpackaging.org/pdf/life-cycle-assessment-on-tinplate
[8] https://www.des.nh.gov/organization/divisions/water/wmb/coastal/trash/documents/marine_debris.pdf
[9] https://www.thebalancesmb.com/plastic-recycling-facts-and-figures-2877886
